Lichořeřišnice: Barevná ozdoba zahrady, která zvládne i začátečník

Výběr stanoviště a vhodné půdy

Lichořeřišnice patří mezi nenáročné rostliny, které se dokáží přizpůsobit různým podmínkám, přesto je výběr správného stanoviště klíčový pro jejich bohatý růst a kvetení. Tato původem jihoamerická rostlina miluje slunečná místa, kde může naplno rozvinout své pestrobarevné květy. Ideální je proto zvolit stanoviště, které je vystavené přímému slunci po většinu dne. V polostínu sice také poroste, ale její růst bude méně bujný a květů se dočkáme v menším množství.

Co se týče půdních podmínek, lichořeřišnice není příliš vybíravá, ale nejlépe se jí daří v lehké až středně těžké, dobře propustné zemině. Půda by měla být přiměřeně výživná, nikoliv však přehnojená. Paradoxně v příliš úrodné a na živiny bohaté půdě rostlina vytváří především bujnou listovou hmotu na úkor květů. Proto není nutné půdu před výsadbou významně vylepšovat. Důležitější je zajistit dobrou drenáž, protože lichořeřišnice nesnáší přemokření a dlouhodobě podmáčenou půdu.

Při výběru stanoviště je také důležité vzít v úvahu růstový habitus jednotlivých odrůd. Zatímco popínavé odrůdy potřebují oporu a prostor pro šplhání, kompaktní keříčkovité typy se výborně hodí do záhonů nebo nádob. Popínavé odrůdy lze efektivně využít k zakrytí nevzhledných plotů či zdí, kde mohou vytvořit působivou barevnou stěnu. Pro pěstování v nádobách je vhodné zvolit kvalitní zahradnický substrát s přídavkem perlitu nebo hrubšího písku pro lepší propustnost.

Lichořeřišnice se skvěle uplatní i v užitkové zahradě, kde působí jako přirozený ochránce před škůdci. Její aromatické látky odpuzují mšice, bělásky a další hmyz, proto je výhodné ji vysazovat v blízkosti zeleniny, především rajčat, okurek či brukvovité zeleniny. Při plánování výsadby je dobré počítat s tím, že jedna rostlina může v optimálních podmínkách pokrýt plochu až 1 metr čtvereční.

Před samotnou výsadbou je vhodné půdu mělce prokypřit a odstranit vytrvalé plevele. Na rozdíl od mnoha jiných okrasných rostlin lichořeřišnice nevyžaduje hluboké zpracování půdy, protože její kořenový systém je poměrně mělký. Ideální doba pro přípravu stanoviště je časné jaro, kdy půda již není promrzlá a je dostatečně vyhřátá. V případě pěstování ze semen přímo na stanovišti je třeba počkat, až pomine nebezpečí pozdních jarních mrazíků, které by mohly mladé rostlinky poškodit.

Kdy a jak vysévat semena

Lichořeřišnice patří mezi rostliny, které si zaslouží pečlivé načasování výsevu pro dosažení nejlepších výsledků. Ideální doba pro výsev semen lichořeřišnice je od března do května, přičemž při výsevu v březnu je nutné zajistit předpěstování rostlin v interiéru. Semena můžeme vysévat přímo na záhon až v době, kdy pomine riziko posledních jarních mrazíků, což bývá obvykle v polovině května.

Při předpěstování v březnu vysejeme semena do květináčů nebo sadbovačů naplněných kvalitním výsevním substrátem. Semena zapravíme do hloubky přibližně 2-3 centimetry a udržujeme půdu přiměřeně vlhkou, nikoliv však přemokřenou. Teplota pro klíčení by se měla pohybovat mezi 18-22 °C. Mladé rostlinky potřebují dostatek světla, proto je umístíme na světlé místo, ideálně na okenní parapet jižního okna.

Pro přímý výsev na záhon je třeba půdu důkladně připravit. Lichořeřišnice preferuje lehčí, dobře propustnou zeminu s dostatkem živin. Před výsevem půdu nakypříme do hloubky asi 20 centimetrů a zapravíme do ní vyzrálý kompost. Semena vyséváme v rozestupech 20-30 centimetrů, přičemž mezi řádky necháváme mezeru alespoň 40 centimetrů, aby měly rostliny dostatek prostoru pro růst.

Důležitým faktorem pro úspěšné pěstování je správná zálivka. V období klíčení udržujeme půdu rovnoměrně vlhkou, ale vyvarujeme se přelévání, které by mohlo způsobit zahnívání semen. Po vzejití rostlin můžeme zálivku mírně omezit, protože vzrostlé lichořeřišnice jsou poměrně odolné vůči suchu. Zálivku provádíme ideálně ráno nebo večer, kdy je půda chladnější a voda se lépe vsakuje.

Pro podporu bohatého kvetení je vhodné mladé rostliny přihnojit organickým hnojivem. Nicméně nepřehnojujeme, protože příliš živin podporuje bujný růst listů na úkor květů. Při pěstování v nádobách volíme květináče s minimálním objemem 5 litrů na jednu rostlinu, aby měly kořeny dostatek prostoru pro růst.

Pokud chceme prodloužit období kvetení, můžeme provádět postupný výsev v intervalech 2-3 týdnů. Tímto způsobem zajistíme kontinuální květenství od června až do prvních podzimních mrazíků. Pro zajištění bohatší sklizně semen necháme část rostlin přirozeně dozrát a semena sbíráme průběžně, jakmile začnou opadávat. Sebraná semena důkladně usušíme a uchováváme v papírovém sáčku na suchém a temném místě, kde si zachovají klíčivost až tři roky.

Lichořeřišnice je krásná květina, která vám nejen rozzáří zahradu, ale poslouží i jako přírodní lék. Dejte jí slunné místo, pravidelně zalévejte a ona vám bude dělat radost celé léto.

Květoslava Novotná

Vzdálenost mezi rostlinami při výsadbě

Při výsadbě lichořeřišnice je naprosto zásadní dodržet správnou vzdálenost mezi jednotlivými rostlinami, aby měly dostatek prostoru pro zdravý růst a bohaté kvetení. Optimální vzdálenost mezi jednotlivými rostlinami lichořeřišnice by měla být 30 až 40 centimetrů. Tato vzdálenost zajistí, že rostliny budou mít dostatečný prostor pro vytvoření bohatého kořenového systému a nadzemních částí. Pokud plánujete pěstovat lichořeřišnici jako půdopokryvnou rostlinu, můžete vzdálenost mezi rostlinami mírně zmenšit na 25 centimetrů, ale je třeba počítat s tím, že rostliny budou soupeřit o živiny a vodu.

U popínavých odrůd lichořeřišnice, které mohou dorůst až do výšky dvou metrů, je nutné zachovat větší rozestupy, ideálně 40 až 50 centimetrů mezi jednotlivými rostlinami. Tyto odrůdy potřebují více prostoru pro vytvoření silných výhonů a také dostatek světla, které je nezbytné pro tvorbu květů. Při výsadbě podél plotů nebo treláží je vhodné zachovat vzdálenost alespoň 20 centimetrů od opěrné konstrukce, aby rostliny měly prostor pro vytvoření zdravého kořenového systému.

Při výsadbě do truhlíků nebo květináčů platí podobná pravidla jako při výsadbě na záhon. Do standardního truhlíku o délce 80 centimetrů je optimální vysadit maximálně tři rostliny lichořeřišnice. V případě menších odrůd můžete počet zvýšit na čtyři rostliny, ale vždy je lepší vysadit méně rostlin s dostatečným prostorem než více rostlin natěsno. Přeplněné nádoby vedou k nedostatečnému růstu, slabému kvetení a zvýšenému riziku napadení chorobami.

Pro zakrslé odrůdy lichořeřišnice, které dorůstají výšky maximálně 30 centimetrů, můžete zvolit menší rozestupy, přibližně 20 až 25 centimetrů. Tyto kompaktní kultivary jsou ideální pro vytvoření hustého koberce květů, ale i zde platí, že příliš hustá výsadba může vést k problémům. Při nedostatečných rozestupech dochází k omezení cirkulace vzduchu mezi rostlinami, což může způsobit rozvoj houbových chorob, zejména v deštivém počasí.

Je důležité také myslet na to, že lichořeřišnice během sezóny významně naroste. Mladé rostlinky mohou zpočátku vypadat drobně, ale během několika týdnů se rozrostou do všech stran. Proto je lepší při výsadbě zachovat doporučené rozestupy, i když záhon může zpočátku působit prázdně. Správně rozmístěné rostliny vytvoří během sezóny harmonický porost, který bude zdravý a bohatě kvetoucí. Při plánování výsadby je také vhodné vzít v úvahu, že lichořeřišnice může vytvářet boční výhony délky až 80 centimetrů, které mohou přerůstat do okolních výsadeb.

Potřeba vody a zálivka

Lichořeřišnice patří mezi rostliny, které mají střední až vyšší nároky na vodu. Pravidelná zálivka je klíčovým faktorem pro jejich úspěšné pěstování a bohaté kvetení. Půda by měla být trvale mírně vlhká, ale nikdy ne přemokřená. V období aktivního růstu a kvetení, které obvykle připadá na letní měsíce, potřebují lichořeřišnice vydatnější zálivku, zejména během horkých a suchých dnů.

Při pěstování v nádobách je třeba věnovat zálivce zvýšenou pozornost, protože substrát v květináčích vysychá rychleji než v záhonech. Optimální je zalévat ráno nebo večer, kdy se voda nebude rychle odpařovat a rostliny ji lépe využijí. Během poledního žáru by mohlo dojít k poškození listů, pokud by na nich ulpěly kapky vody, které působí jako zvětšovací sklo.

Množství vody je třeba přizpůsobit také stanovišti, na kterém lichořeřišnice rostou. Rostliny na plném slunci budou potřebovat častější zálivku než ty, které rostou v polostínu. Důležité je sledovat vlhkost substrátu - při zastrčení prstu do hloubky přibližně 2-3 cm by měl být substrát stále mírně vlhký. Pokud je již suchý, je nejvyšší čas pro zálivku.

V případě pěstování lichořeřišnice v záhonech je vhodné mulčovat půdu kolem rostlin, což pomáhá udržovat vlhkost a omezuje odpařování vody. Jako mulč lze použít slámu, posekanou trávu nebo štěpku. Mulčování také pomáhá udržovat kořenový systém v optimální teplotě a brání růstu plevelů.

Při zálivce je důležité myslet i na způsob, jakým vodu aplikujeme. Nejlepší je zalévat ke kořenům rostlin, nikoliv na listy, což by mohlo vést k rozvoji houbových chorob. V případě použití konve by měla být opatřena kropítkem, které zajistí jemný rozptyl vody. Při zalévání hadicí je vhodné použít rozprašovač s jemným proudem.

V období dlouhotrvajícího deště je třeba kontrolovat, zda nedochází k přemokření půdy, které by mohlo vést k uhnívání kořenů. Lichořeřišnice nesnáší dlouhodobě podmáčenou půdu, proto je důležité zajistit dobrý odtok přebytečné vody. V nádobách musí být dostatečný počet odtokových otvorů a na dně drenážní vrstva.

Během vegetačního období můžeme zálivku kombinovat s přihnojováním, ale je třeba být opatrný s koncentrací hnojiva. Příliš silné hnojení podporuje bujný růst listů na úkor květů. V případě použití hnojivého roztoku by měla být půda před aplikací mírně vlhká, aby nedošlo k poškození kořenů.

V podzimním období, když se blíží konec vegetace, je vhodné zálivku postupně omezovat. Rostliny tak lépe vyzrají a připraví se na zimní období. Pokud pěstujeme lichořeřišnice jako jednoleté rostliny, není toto omezení zálivky nutné a můžeme je zalévat až do konce jejich vegetačního období.

Vhodná teplota pro pěstování

Lichořeřišnice je teplomilná rostlina, která nejlépe prospívá při teplotách mezi 18 až 25 stupni Celsia. Tato rozmezí jsou ideální pro její optimální růst a bohaté kvetení. Je důležité si uvědomit, že lichořeřišnice je původem z jihoamerických And, kde je podnebí mírnější a stabilnější než v našich podmínkách. Proto je třeba věnovat zvláštní pozornost teplotním podmínkám, zejména při předpěstování a začátku vegetačního období.

V případě pěstování ze semen je klíčová teplota při klíčení, která by se měla pohybovat okolo 20 stupňů Celsia. Při nižších teplotách semena klíčí pomaleji nebo vůbec nevzejdou. Příliš vysoké teploty nad 30 stupňů mohou naopak způsobit zaschnutí klíčících rostlinek. Pro předpěstování na okenním parapetu je ideální období od března do dubna, kdy už je dostatek přirozeného světla a teploty v místnosti jsou stabilní.

Mladé rostlinky jsou citlivé na chlad, proto je důležité s výsadbou ven počkat až po posledních jarních mrazících, obvykle v polovině května. Přestože dospělé rostliny jsou relativně odolné a snesou i krátkodobý pokles teplot k 5 stupňům Celsia, dlouhodobější působení chladu může způsobit zpomalení růstu a omezení kvetení. V létě lichořeřišnice výborně snáší i vyšší teploty, ale je třeba zajistit dostatečnou zálivku, aby nedošlo k přehřátí kořenového systému.

Zajímavé je, že teplota má významný vliv i na intenzitu květů a jejich barvu. Při optimálních teplotách kolem 22 stupňů Celsia rostliny vytvářejí nejvíce květů a jejich zbarvení je nejintenzivnější. Pokud teploty dlouhodobě překračují 30 stupňů, může dojít k omezení kvetení a rostliny se soustředí především na tvorbu listové hmoty.

V podzimním období, kdy teploty klesají pod 15 stupňů, rostliny postupně omezují růst a kvetení. To je přirozený proces, který signalizuje konec vegetačního období. Pokud chceme prodloužit období kvetení, můžeme rostliny přenést do chráněného prostoru, například na verandu nebo do zimní zahrady, kde udržíme stabilní teplotu okolo 18 stupňů.

Pro pěstování v interiéru během zimních měsíců je důležité zajistit nejen vhodnou teplotu, ale i dostatečné osvětlení. Ideální je umístění v místnosti s teplotou mezi 16 až 20 stupni Celsia, kde není průvan a prudké výkyvy teplot. V těchto podmínkách mohou rostliny přežít zimu a na jaře opět vykvést. Je však třeba počítat s tím, že růst bude pomalejší a květů bude méně než v letním období.

Ochrana před škůdci a nemocemi

Lichořeřišnice je poměrně odolná rostlina, ale i přesto se můžeme setkat s několika problémy při jejím pěstování. Mezi nejčastější škůdce patří především mšice, které napadají mladé výhonky a spodní stranu listů. Při napadení mšicemi je důležité zasáhnout co nejdříve, protože se rychle množí a mohou rostlinu výrazně oslabit. Můžeme použít přírodní postřik z kopřiv nebo výluh z přesličky rolní, který je účinný a zároveň šetrný k životnímu prostředí.

Dalším významným problémem mohou být slimáci, kteří s oblibou okusují mladé rostlinky a listy. Proti nim lze použít biologickou ochranu v podobě nastražených pivních pastí nebo aplikovat ekologický přípravek na bázi fosforečnanu železitého. Velmi účinné je také pravidelné ruční sbírání slimáků v ranních nebo večerních hodinách, kdy jsou nejaktivnější.

Plísňové choroby představují další riziko pro lichořeřišnici, zejména v období dlouhotrvajících dešťů a vysoké vzdušné vlhkosti. Nejčastěji se setkáváme s padlím, které se projevuje bílým povlakem na listech. Prevencí je dostatečný prostor mezi rostlinami pro proudění vzduchu a zálivka přímo ke kořenům, nikoliv na listy. Při prvních příznacích můžeme aplikovat postřik z jedlé sody rozpuštěné ve vodě nebo použít přípravky na bázi síry.

V některých případech se můžeme setkat i s virovou mozaikou, která se projevuje světlými skvrnami na listech a deformací rostliny. Proti virovým onemocněním bohužel neexistuje účinná ochrana, napadené rostliny je nutné odstranit a zlikvidovat, aby se nemoc nešířila na zdravé jedince.

Prevence je v ochraně lichořeřišnice klíčová. Základem je pravidelná kontrola rostlin a včasné rozpoznání případných problémů. Důležité je také dodržování správné agrotechniky - především nepřelévat, zajistit dobré odvodnění půdy a dostatečnou cirkulaci vzduchu mezi rostlinami. Silné a zdravé rostliny jsou mnohem odolnější vůči napadení škůdci i chorobami.

Pro posílení přirozené obranyschopnosti rostlin můžeme preventivně aplikovat výluhy z česneku nebo přesličky. Velmi prospěšné je také mulčování půdy kolem rostlin, které pomáhá udržovat optimální vlhkost a zároveň částečně brání přístupu některých škůdců. V případě pěstování lichořeřišnice v nádobách je vhodné pravidelně kontrolovat odvodnění a případně vyměnit znehodnocený substrát.

Při ekologickém pěstování můžeme využít také přirozených nepřátel škůdců - například slunéček sedmitečných proti mšicím nebo podporovat výskyt ježků, kteří loví slimáky. Správně načasované vysazení aromatických bylin v okolí lichořeřišnice může také pomoci odpuzovat některé škůdce a současně vytvoří příjemnou bylinkovou zahrádku.

Sběr květů a mladých listů

Květy a mladé listy lichořeřišnice můžeme sbírat průběžně během celé vegetační sezóny, přičemž nejvhodnější doba pro sběr je časně ráno, kdy jsou rostliny plné životní energie a obsahují nejvíce účinných látek. Mladé listy jsou nejchutnější a nejkvalitnější na jaře a v časném létě, kdy jsou křehké a šťavnaté. Při sklizni je důležité vybírat pouze zdravé, nepoškozené části rostliny bez známek napadení škůdci či chorobami.

Květy lichořeřišnice sklízíme v plném rozkvětu, kdy mají nejintenzivnější barvu a nejvyšší obsah prospěšných látek. Sbíráme je opatrně, abychom nepoškodili zbytek rostliny, ideálně odstřižením těsně pod květem. Je důležité ponechat část květů na rostlině pro tvorbu semen a přirozenou reprodukci. Nasbírané květy lze použít ihned čerstvé nebo je můžeme usušit pro pozdější využití.

Mladé listy sbíráme průběžně, přičemž vždy necháváme rostlině dostatek listové plochy pro fotosyntézu. Ideální jsou listy velikosti mince až dlaně, které jsou ještě měkké a nemají příliš výraznou pikantní chuť. Starší listy bývají tužší a jejich chuť může být až příliš výrazná. Při sběru dbáme na to, abychom nepoškodili stonky a kořenový systém rostliny.

Pro zachování maximální kvality a čerstvosti je nejlepší zpracovat nasbírané části rostliny co nejdříve. Pokud potřebujeme květy či listy uchovat déle, můžeme je skladovat v uzavřené nádobě v lednici, kde vydrží několik dní. Pro dlouhodobé uchování je možné květy a listy sušit nebo zmrazit, přičemž sušení probíhá v tenké vrstvě na stinném, suchém a dobře větraném místě při teplotě do 35 °C.

Při sběru je vhodné střídat místa odběru na různých rostlinách, aby nedošlo k jejich oslabení. Rostliny po sklizni pravidelně zaléváme a přihnojujeme, což podporuje tvorbu nových listů a květů. Důležité je také průběžné odstraňování odkvetlých květů, pokud nechceme nechat rostlinu vytvořit semena. Toto opatření prodlužuje období kvetení a stimuluje tvorbu nových květů.

V případě pěstování lichořeřišnice pro léčebné účely je třeba dbát na to, aby rostliny nebyly chemicky ošetřovány a rostly v čistém prostředí. Sbíráme pouze z rostlin, které jsou vzdálené od frekventovaných silnic a průmyslových oblastí. Pro kulinářské využití je důležité květy a listy před použitím důkladně opláchnout čistou vodou, ale zároveň s nimi zacházet šetrně, aby nedošlo k jejich poškození.

Využití v kuchyni a léčitelství

Lichořeřišnice je skutečným pokladem pro naši kuchyni i domácí léčitelství. Všechny části rostliny jsou jedlé a obsahují vysoké množství vitamínu C, což z ní činí výborného pomocníka při posilování imunity. V kuchyni můžeme využít prakticky celou rostlinu - od květů přes listy až po semena. Čerstvé květy dodají pikantní chuť a nádhernou barvu salátům, jejich jemně pepřová chuť oživí každý pokrm. Mladé listy jsou ideální do sendvičů a pomazánek, kde nahradí řeřichu nebo rukolu. Nezralá semena lze nakládat do octa podobně jako kapary, čímž získáme lahodnou a zdravou alternativu.

Pro léčebné účely se lichořeřišnice využívá především díky svým antibakteriálním a antivirovým účinkům. Obsahuje látku nazývanou glukotropaeolin, která se v těle přeměňuje na přírodní antibiotikum. Tato vlastnost z ní dělá vynikající prostředek při léčbě močových a dýchacích cest. Tradiční bylinková medicína doporučuje lichořeřišnicovou tinkturu při nachlazení, chřipce a zánětech průdušek.

V domácí kosmetice nachází lichořeřišnice také široké uplatnění. Výluhy z květů a listů se přidávají do pleťových vod a mastí, kde působí proti akné a dalším kožním problémům. Šťáva z rostliny může pomoci při léčbě drobných poranění a oděrek, protože podporuje hojení ran a má dezinfekční účinky.

Pro přípravu léčivého čaje se používají především listy a květy, které se přelijí vroucí vodou a nechají 10-15 minut louhovat. Tento nápoj pomáhá při nachlazení, posiluje imunitu a působí jako přírodní antibiotikum. Pro maximální účinek se doporučuje pít čaj třikrát denně po dobu jednoho až dvou týdnů.

V moderní gastronomii se lichořeřišnice těší stále větší oblibě. Šéfkuchaři ji využívají nejen pro její pikantní chuť, ale i pro dekorativní účely. Květy různých barev od žluté přes oranžovou až po červenou dodávají pokrmům nejen chuť, ale i vizuální atraktivitu. Listy lze zpracovat do pesta, které má osobitou chuť a hodí se k těstovinám i jako spread na pečivo.

Pro uchování léčivých účinků na zimu se připravuje tinktura z čerstvých listů a květů, které se zalijí kvalitní pálenkou a nechají několik týdnů louhovat. Výsledný extrakt se používá při prvních příznacích nachlazení nebo jako prevence v období zvýšeného výskytu respiračních onemocnění. Někteří bylinkáři doporučují také přípravu lichořeřišnicového oleje, který se získává macerací květů v kvalitním rostlinném oleji a používá se zejména k zevnímu použití při bolestech svalů a kloubů.

Pěstování v nádobách na balkóně

Pěstování lichořeřišnice v nádobách na balkóně představuje skvělou příležitost, jak si vypěstovat tuto krásnou a užitečnou rostlinu i bez vlastní zahrady. Pro úspěšné pěstování je klíčový výběr správné nádoby s dostatečným odtokem vody. Ideální jsou květináče nebo truhlíky s minimální hloubkou 20 centimetrů, které poskytnou kořenovému systému dostatek prostoru pro zdravý růst. Na dno nádoby je vhodné umístit drenážní vrstvu z keramzitu nebo hrubého štěrku, která zajistí optimální odvod přebytečné vody.

Substrát pro lichořeřišnici by měl být lehký, vzdušný a dobře propustný. Nejvhodnější je směs zahradnického substrátu s pískem v poměru 3:1. Do směsi můžeme přidat také kompost, který zajistí rostlině dostatek živin. Lichořeřišnice není náročná na kvalitu půdy, ale ocení půdu bohatou na živiny. Před výsadbou je vhodné substrát mírně navlhčit, nikoliv však přemokřit.

Pro pěstování na balkóně vybíráme přednostně odrůdy s kompaktnějším růstem nebo převislé kultivary, které vytvoří působivé kaskády květů. Semena vysazujeme přímo do připravených nádob na přelomu dubna a května, kdy již nehrozí noční mrazíky. Do jednoho většího truhlíku můžeme vysadit 3-4 rostliny s rozestupy přibližně 20-25 centimetrů. Semena zapravíme do hloubky asi 2 centimetry a jemně zalijeme.

Umístění nádob s lichořeřišnicí na balkóně je třeba důkladně promyslet. Rostliny potřebují minimálně 6 hodin přímého slunečního světla denně. Ideální je polostinné až slunné stanoviště, které je chráněné před silným větrem. V letních měsících je důležité pravidelné zalévání, přičemž půda by měla být stále mírně vlhká, nikoliv však přemokřená. Zaléváme nejlépe ráno nebo večer, kdy není půda rozpálená od slunce.

Pro bohatší kvetení je vhodné rostliny přihnojovat každé dva až tři týdny univerzálním hnojivem pro květiny. Důležité je pravidelné odstraňování odkvetlých květů, které podpoří tvorbu nových poupat a prodlouží období kvetení. Pokud se rostliny příliš rozrostou, můžeme je lehce zastřihnout, což podpoří jejich rozvětvení a kompaktnější růst.

Na balkóně můžeme lichořeřišnici kombinovat s dalšími rostlinami, vytváří krásné kompozice například s levandulí nebo bylinkami. Kromě okrasné funkce plní lichořeřišnice i praktickou roli - odpuzuje mnoho škůdců a její květy i listy jsou jedlé. Mladé listy a květy můžeme přidávat do salátů, kde vynikne jejich pikantní, lehce pepřová chuť. Při správné péči nám lichořeřišnice na balkóně vydrží kvést od června až do prvních podzimních mrazíků.

Množení a uchování semen

Lichořeřišnice vytváří během vegetačního období velké množství semen, která lze snadno využít pro další pěstování. Semena dozrávají přibližně šest až osm týdnů po odkvětu a poznáme je podle charakteristické světle zelené až šedozelené barvy. Jakmile semena začnou na rostlině dozrávat, je vhodné je pravidelně sbírat, nejlépe ráno nebo večer, kdy jsou rostliny méně namáhané. Sbíráme pouze suchá semena, která se sama oddělují od rostliny a padají na zem.

Pro zajištění kvalitního množení je důležité nechat semena po sběru důkladně doschnout. Ideální je rozprostřít je v tenké vrstvě na papír nebo plátno a nechat je schnout na suchém, stinném a dobře větraném místě po dobu alespoň dvou týdnů. Během sušení semena pravidelně přebíráme a odstraňujeme případné nečistoty nebo poškozená semena. Správně usušená semena by měla být tvrdá a při zmáčknutí by neměla povolit.

Pro dlouhodobé uchování je zásadní zajistit semenům optimální podmínky. Nejlepší je skladovat je v papírových sáčcích nebo uzavíratelných skleněných nádobách na tmavém a suchém místě při teplotě mezi 5 až 15 stupni Celsia. Vlhkost vzduchu by neměla přesáhnout 60 procent, aby nedocházelo k plesnivění. Při správném skladování si semena lichořeřišnice zachovávají klíčivost až čtyři roky.

Pro úspěšné množení na jaře je vhodné semena před výsevem namočit na 24 hodin do vlažné vody, což urychlí jejich klíčení. Namáčení také pomůže odhalit nekvalitní semena, která vyplavou na hladinu. Po namočení semena vysejeme přímo na stanoviště nebo do sadbovačů, pokud chceme předpěstovat rostliny dříve. Hloubka výsevu by měla být přibližně 2-3 centimetry a vzdálenost mezi jednotlivými semeny alespoň 20 centimetrů.

Zajímavostí je, že lichořeřišnice se dokáže velmi dobře množit i sama prostřednictvím samovýsevu. Pokud necháme na podzim část semen spadnout na záhon, na jaře se často objeví nové rostlinky. Tyto samovolně vysemené rostliny bývají často odolnější a lépe přizpůsobené místním podmínkám. Je však třeba mít na paměti, že lichořeřišnice může být v některých případech až invazivní, proto je dobré samovýsev kontrolovat a případně regulovat.

Pro zachování čistoty odrůdy je důležité zabránit křížení různých barevných variant, pokud pěstujeme více druhů současně. Toho dosáhneme buď dostatečnou vzdáleností mezi jednotlivými rostlinami, nebo cíleným opylováním a izolací květů. Při sběru semen pro další pěstování vybíráme přednostně rostliny s nejlepšími vlastnostmi - zdravé, vitální jedince s požadovanou barvou květů a celkovým habitem.

Parametr	Hodnota
Výška rostliny	20-300 cm
Doba výsevu	březen-květen
Vzdálenost mezi rostlinami	20-30 cm
Hloubka výsevu	2-3 cm
Doba klíčení	10-14 dní
Nároky na světlo	slunné až polostín
Nároky na půdu	propustná, humózní
Doba květu	červen-říjen